Již v lednu roku 1892 se informoval košířský starosta Matěj Hlaváček u pražské městské rady, zda i do jeho obce bude zajištěno
spojení koněspřežnou tramvají. Poté, co dostal zápornou odpověď, rozhodl se, že vybuduje vlastní elektrickou dráhu vedoucí
hlavní košířskou třídou od Zámečnice přes Klamovku na Smíchov k Andělu. Součástí tratě musela být, samozřejmě, vozovna.
|
|
Košířský starosta Matěj Hlaváček se tedy spojil s dalším košířským podnikatelem, stavitelem Josefem Linhartem a 30. prosince 1892 požádali o povolení předběžných
prací. Během následujícího roku byla projektová dokumentace dokončena a v prosinci 1893 se uskutečnila pochůzka a 3. června
1894 získali oba podnikatelé stavební povolení. Matěj Hlaváček, kterému záleželo nejen zvelebení jeho obce, ale také na
zvýšení počtu návštěvníků svého výletního areálu na Klamovce se rozhodl, že bude celou stavbu financovat sám.
Dne 24. října 1896 obdržel koncesi ke stavbě s nelehkou povinností - do 6 měsíců uvést do provozu celou trať. Začátek prací
se pozdržel a Hlaváček se dostával do časové tísně, kdy již bylo jisté že trať nemůže ve stanovené lhůtě dokončit celou.
Navíc vozovna s potřebným technickým zázemím i elektrárna, která měla dráze dodávat proud byly navrženy až na konci tratě,
na Zámečnici. Aby Hlaváček mohl vůbec zahájit provoz, musel - se souhlasem příslušných orgánů - připravit náhradní
opatření. Místo časově nerealizovatelné vozovny na Zámečnici postavil provizorní vozovnu na Klamovce. Stejně jako trať
samotná zahájila provoz 13. června 1897. Měla jen dvě koleje pro 10 vozů. Tedy celý Hlaváčkův vozový park, který čítal
5 motorových a 5 vlečných vozů. Dlužno poznamenat, že vlečné vozy se v provozu s cestujícími nikdy neobjevily, protože
komise nedovolila jejich provoz z obavy, že motorové vozy, které byly opatřeny jen jedním motorem, je v případě plného
obsazení neutáhnou.
|
|
V nedaleké cihelně zřídil Hlaváček malou elektrickou stanici pro dodávku proudu. Když 6. října 1897 spáchal Matěj Hlaváček
sebevraždu, jeho dědicové okamžitě usilovali o odprodej dráhy Elektrickým podnikům. Jednání se vlekla až do roku 1900, kdy
se dědicové s Elektrickými podniky dohodly a ty za 150 000 zlatých odkoupily samotnou trať, vozidla, provizorní vozovnu
i pozemek na tzv. Malé Klamovce pro novou vozovnu. Smlouvu podepsaly 21. července 1900 a již v říjnu 1902 ukončily provoz
v původní Hlaváčkově vozovně souvislosti se zahájením provozu v nedaleké vozovně
Košíře,
vybudované na zakoupeném pozemku.
Hlaváčkova vozovna byla zbořena v průběhu roku 1903.