Pohlednice Pražských tramvají...
...od zapomenutého skokanského můstku



	Na Zadově, v lyžařském areálu Kobyla, nalezneme opuštěný chátrající skokanský můstek K88, který byl součástí v roce 1978 otevřeného areálu pro skoky na lyžích. Z můstku skákali, po historicky prvním skokanovi, Zdenku Koirosovi také přední skokané 80. a 90. let - Jiří Parma, Jaroslav Sakala, František Jež či Pavel Ploc, který drží rekord můstku skokem 95 metrů. V roce 1993 byl stále ještě funkční skokanský můstek s minimálními stavebními úpravami využit také jako rozhledna. Návštěvníci tak mohli od paty věže, která je v nadmořské výšce 1100 metrů, vystoupat na vyhlídkový ochoz vrcholové plošiny ve výšce 32 metrů nad úrovní terénu po 159 schodech. Ještě v roce 1996 se na skokanském můstku konal závod o Pohár Šumavy a v prvních letech 21. století byla rozhledna uzavřena, oficiálně z důvodu zchátralosti. Ve stejné době se na nejvyšším ochozu objevily vysílače mobilního operátora a tak nad onou „zchátralostí“ trošku visí otazník. Pokud však rozhledna nebyla v havarijním stavu v době uzavření, velmi rychle se do něj dostala. Dřevěná část stavby začala velmi rychle trouchnivět a stav můstku je nyní neradostný… Plány na záchranu můstku (rozhledny) neexistují a tak se postupně rozpadá a doskočiště zarůstá náletovými dřevinami. V těsné blízkosti tohoto zapomenutého můstku stál další, celodřevěný menší, který zachycují ještě fotografie z léta roku 2010. Dnes nám ho již připomínají jen opuštěné betonové patky. Podél doskočiště nalezneme v terénu reznoucí dvoje schodiště pro snazší výstup skokanů k můstku. U doskočišť byla zřízena otevřená tribuna pro diváky, kterou také postupně pohlcuje zeleň. Zároveň zde najdeme rozpadající se budovu, která kdysi sloužila jako vyhlídková věž pro rozhodčí skoků. S ohledem na skutečnost, že v těsné blízkosti stojí ještě jedna podobná, ale menší stavba s blízkým terénním zářezem, připomínajícím také doskočiště, je možné, že zde můstků bylo původně ještě více (odhadujeme celkem čtyři), ale bohužel veškeré nám dostupné materiály o tom mlčí… Původní příběh z roku 2012 je třeba doplnit o radostné pokračování z roku 2015 .