EVO2

Výroba prototypu tramvaje nazvané EVO2 (název zahrnuje počáteční písmena slova evoluce /vývoj, postupné vyvíjení/ a počet článků) byla v Krnovských opravnách a strojírnách zahájena v první polovině roku 2011. Již po pár týdnech však začalo být zřejmé, že vůz zůstane v Liberci nejspíše osamocenou Popelkou. Vedení města totiž v létě roku 2011 pro finanční problémy zastavilo realizaci projektu nové tramvajové trati, pro kterou byla nová vozidla určena.

Smlouva na dodávku nových tramvají s možností dodání pouze prototypového vozu počítala, navíc od druhého vozu se počítalo s tím, že si jej z dodaných komponentů budou kompletovat přímo pracovníci DP.

Dokončený prototyp dosedl na liberecké koleje 10. května 2012 a po nezbytných zkouškách a přípravách svezl své první cestující dne 22. září 2012 v rámci Dne otevřených dveří Dopravního podniku. Do „ostrého“ provozu poprvé vůz zasáhl 25. září 2012, kdy se objevil na linkách 2 (Lidové sady - Dolní Hanychov) a 3 (Lidové sady - Horní Hanychov), mezi nimiž vozidla v Liberci během dne standardně přejíždí.

Dvoučlánková tramvaj EVO2 je šestinápravovou, třípodvozkovou, jednosměrnou a 100% nízkopodlažní tramvají. Přední a zadní článek jsou vzájemně propojeny kloubovým spojením, umístěným za druhým podvozkem ve směru jízdy. Zatímco přední článek tedy je, na naše poměry netradičně, uložen na dvou podvozcích, zadní článek má jen jeden podvozek a do předního článku je zavěšen.

Výhodou zvoleného řešení je sice možnost snadného rozpojení obou článků, ale na straně druhé vozidlo v obloucích vybočuje, díky čemuž musela být skříň o takřka metr zkrácena oproti dvoučlánkovým vozům VarioLF z jejichž koncepce vůz vychází.

Kostra hrubé stavby vozu, nazvaná EVO modular, je tvořená ocelovým svařencem z uzavřených i otevřených profilů a plechů, jenž jsou ošetřeny ochrannými antikorozními nátěry. Vnější obložení bočnic je z laminátových dílů, které jsou na kostru hrubé stavby přilepené.

Design vozidla vychází z návrhu Ing. arch. Ondřeje Hilského. Prototyp obdržel vnější nátěr v kombinaci dominující tmavě modré metalízy s černou barvou na čelech a v okenní části, zcela popírající stávající standardní liberecký zeleno-bílo-žlutý nátěr. V otázce barevného provedení vozu DP vypsal soutěž pro veřejnost, devět návrhu se dočkalo ocenění, ale realizace na prototypu žádný.

V pravé bočnici vozy je umístěna čtveřice dveří, šířka prvních dveří činí 750 mm, ostatních pak 1 300 mm. Zatímco nástup cestujícího na invalidním vozíčku umožňují pouze druhé dveře, u nich je v podlaze umístěna mechanická výklopná plošina, s dětskými kočárky je možné nastupovat také třetími dveřmi. Proti této dvojici dveří jsou v bočnici umístěny polstrované opěráky pro cestující.

Tramvaj EVO2 je sice primárně určena pro sólo provoz, ale je připravena i na spřahování do dvojic. V případě mnohočlenného řízení by tak mezivozová komunikace dvou vozidel probíhala s pomocí propojovacího kabelu na spřáhlech. Ta jsou skládací a v běžném provozu uschovaná pod čely vozidla.

Dvounápravové podvozky jsou opatřeny nápravami s vypruženými koly o průměru 610 mm. Uložení náprav v rámu podvozku je řešeno prostřednictvím ložiskových skříní a pryžokovových pružících prvků primárního vypružení. Na každém podvozku jsou umístěny dva střídavé asynchronní motory TAM 1020C firmy Pragoimex o jmenovitém výkonu 65 kW.

Podvozek je vybaven hydraulicky ovládanými střadačovými kotoučovými brzdami, elektromagnetickými kolejnicovými brzdami DAKO 1150 a elektrodynamickou brzdou. Na první nápravě je instalováno vedení hadic pískovačů. Použity jsou vzduchové pískovače od firmy Tribotec s. r.o. s vnitřním doplňováním písku. Sypače jsou opatřeny vyhříváním konců trysek pro zamezení zamrzání v zimním období.

Elektrickou výzbroj vozu dodala Škoda Electric.

Podlahu vozu tvoří voděvzdorná překližka, jenž je z horní části polepena protiskluzovou podlahovou krytinou Altro, která barevně odlišuje podlahu (šedá) a zvýšené části u sedadel (modrá). V interiéru je celkem 45 čalouněných sedáků, upevněných do bočnice vozu, což umožňuje bezproblémové strojní čištění. Pouze u druhých dveří je dvojice sklopných sedáků. Vozidlo, při standardním obsazení, disponuje 92 místy ke stání. Zádržná madla v interiéru jsou v nerezovém provedení, osvětlení prostoru pro cestující vytváří příjemná LED svítidla integrovaná do stropu.

Nástup do vozu je ve výšce 350 mm nad temenem kolejnice, průchozí ulička se z výšky 390 mm nad temenem kolejnice v místě podvozků zvyšuje s pomocí šikmých ramp až na úroveň 500 mm nad temenem kolejnice. Ulička má v místě podvozků zároveň nezvyklý zalomený tvar.

Přestože je tramvaj charakterizována jako 100% nízkopodlažní, je takto přístupná pouze průchozí ulička a plošiny pro invalidní vozík a dětský kočárek. Zbytek interiéru je rozmístěn na vyvýšené podesty, kdy u některých sedadel musela být plošina navíc zvětšena rozšířením nad uličku jako jakýsi „balkón“, aby měl cestující kam umístit nohy. Opravdu bezbariérově přístupných je tak jen 19 sedadel.

Vytápění interiéru zajišťuje zejména šest elektrických teplovzdušných topidel umístěných pod sedadly pro cestující, jenž v nízkopodlažních částech u levé bočnice doplňují topnice uzavřené do topného kanálu.

Většina oken tramvaje v bočnici jsou v horní části doplněna, na dnešní dobu nevídaně velkými, posuvnými okny. Ve stropu prvního článku je instalována jedna a ve druhém dvě větrací klapky, které s pomocí oken zajišťují vcelku optimální větrání interiéru.

Standardní odbavovací a informační systém, známý z ostatních libereckých tramvají, byl doplněn o oboustranný LCD informační panel APEX VIS-01, trojúhelníkového průřezu, který je umístěný na stropě v prvním článku u druhých dveří a graficky zobrazuje jména následujících zastávek, doplněná o fotografie libereckých dominant. DO vozu byl také dosazen prodejní automat na jízdenky.

Stanoviště řidiče od prostoru pro cestující odděluje zástěna s posuvnými dveřmi. Kabina řidiče je vytápěna kaloriferem s ventilátorem, větrání umožňuje posuvné okénko vlepené do levého bočního skla a klimatizační jednotka Konvekta. K ovládání vozidla je využit, v dnešní době již zcela standardní, ruční řadič.

Vnější zpětná zrcátka, umístěná na sklopných hrazdách, umožňují řidiči sledovat dění podél vozu, zatímco kamerový systém umožňuje sledovat dění ve voze na displeji, jenž je umístěn vpravo na panelu řidiče.